Domů Monte Schiara (2565 m n. m.)
« Domů »
21.8.2019 Komentáře: 0 aneb bez keců

Monte Schiara (2565 m n. m.)

Detaily túry:

Kde: Okres Belluno, Benátsko, Itálie (zde)

Výchozí bod: Parkoviště v osadě Case Bortot (zde)

Nejvyšší bod: Monte Schiara (2565 m n. m.)

Věřím, že někteří borci by to dali v jednom dni. Ale připravili by se o požitky v podobě spaní v horách, koupání v úžasných skrytých tůňkách či prohlídku přírodního amfiteátru v pravěké soutěsce. Výlet je to opravdu rozmanitý, vede lesy nad kaňony, podél potoků, po rozkvetlých loukách, ale hlavně po skalách v mohutné stěně. Namasírujte si nohy i ruce (čeká vás cca 2500 m převýšení) a zklidněte mozek (čekají vás srázy pod i nad vámi). Co se týká orientace, není zde problém, cesty i ferraty jsou jasně značené i vedené, popř. vychozené. Doporučujeme za suchého počasí (mlhy nevadí, ale na zpáteční cestu ať vám neprší).

Popis cesty:

Od parkoviště pokračujte po zpevněné cestě dále za závorou. Cesta je ze začátku hodně šutrovitá, ale široká. Poté se zužuje a jde více lesem, ale za to je pohodlnější. Zatím toho moc nenastoupáte, právě naopak. Nejdříve se dostanete vysoko nad rokli – někde v hlubinách po vaší pravé straně hučí Ardo, ale pak k ní opět sklesáte, takže po hodině chůze jste na tom stejně jako na začátku. Z mostku přes řeku poprvé vidíte, kam že to vlastně jdete a začnete váhat, jestli je to reálné.. :-D Na kameni v řece se pravděpodobně bude vyhřívat had – nebojte se a jděte k němu, je ochočený 😊

Odsud si lehce vystoupáte tak, že kaňon budete mít pro změnu po levé straně. Docela hluboko, ale občas do něj uvidíte. Stoupání se tu střídají s úseky po vrstevnicích, jdete krásným svěžím lesem s trávou i skalkami, až narazíte na betonový most přes potok. Dá se k němu sejít a osvěžit si nohy. Když pošplháte proti proudu trochu výše, při troše umu najdete skrytou tůňku, kde se osvěžíte celí😉 Cesta pokračuje chvilinku lesem, ale pak dost kopíruje tok, takže obdivujete nejrůznější kaskády a vodopády. Místy je cestě zpevněná, takže je opravdu bezpečná. Ještě dvakrát se přehoupnete z jednoho břehu na druhý a už se ocitáte pod závěrečným stoupáním k chatě. Zde si dejte pořádnou svačinu a načepujte vodu, to „nejhorší“ vás ještě čeká.

Za chatou vlevo vás rozcestník nasměruje na Ferratu Zacchi a Berti, dejte se do příkrého vyšlapaného cikcaku zelenou loukou. Krpál je to slušný, cca po 30-45 minutách se ocitáte u jeskyně na startu ferraty. Začnete hned několika žebříky, po kterých se trasa rozdělí. Jděte vpravo na ferratu Luigi Zacchi. Ferrata sama o sobě není technicky těžká. Lehké lezecké úseky se střídají s choďáky a takhle je to vlastně až na vrchol. Dohromady se u Zacchi a Berti asi 3x musí zapřemýšlet a zabrat na vylezení, ale jinak pohoda. Projdete kolem bivaku della Bernardina, ale ten je ošklivý a starý. Na dohled se vypíná trochu bizarní skalní útvar Gusèla del Vescovà, nechápeme, jak na tu jehlu může někdo lézt.. U bivaku pozor, nepokračujte rovně, ale dejte se doprava na navazující ferratu Berti, která vás dovede až na vrchol.

Z vrcholu sestupujete po úzkém vzdušném hřebínku, někde zajištěnému lanem poměrně nízko. Upřímně jsem byla ráda, že je absolutní mlha a ač nám to překazilo vidinu nádherných výhledů, alespoň jsem neviděla pod sebe. Za hřebínkem začíná klesání po širokém úbočí k vrstevnicové cestě, na které se dáte vpravo a ještě trochu sklesáte k bivaku del Mármol. Pokud ještě máte čas a sílu, spusťte se 3. ferratou až k chatě. Dobrý stav bivaku a nové deky nás přesvědčily, že chceme zůstat zde a pozorovat vrchol, jak se odkopává z mlhy. Po více než 12 hodinách na nohou jsme za to byli vděční.

Druhý den oceníme noční odpočinek, protože ferrata dolů sice není technicky náročná, ale klesání je místy vzdušné a když se díváte pod sebe do hlubin a zvažujete každý krok, potřebujete být v pohodě😊 Naštěstí tam takových míst není moc a ferrata je perfektně zajištěná, takže netrvá dlouho a opět se ocitnete ve spodních pasážích, kde žasnete nad mohutností masivu, do kterého se stezka zařezává.

Od rozcestí, kde jste včera odbočili doleva, už je to stejnou cestou zpět kolem Rifugio 7° Alpini, přes kaskády a stezky nad říčními průrvami. V závěrečném úseku doporučujeme odbočit k zajímavé průrvě Bus del Busón (na stromě potkáte ukazatele). Nějak jsme nechápali, co to má být, ale měli jsme čas a vidina něčeho archeologického (dle mapy) nás lákala, tak jsme nelitovali ani ztrátu výškových metrů. A zjistili jsme, že je to místo, kde se nacházely zkameněliny a je tu i přírodní divadlo, kde se párkrát do roka pořádají koncerty. Navíc je to krásně zelená a zároveň hluboká soutěska, která nás v horkém dni příjemně osvěžila. K autu už je to odsud co by kamenem 😊

Parkoviště: zdarma, zpevněné, lavička se stolem, dá se tu v klidu i přespat vedle auta, je tu naprostý klid

Chata Rifugio 7° Alpini: kafe cca 1,50 Eur, ale hnusný ☹ Jinak příjemný personál a je zde pramen s vodou. Mohutný pramen také potkáte 2,5 km za parkovištěm u mostku přes řeku

Bivak del Marmol maličký, jen postele a malý stolek, ale vše nové, čisté, deky byly ještě zabalené v obalech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *