Domů Okruh okolo Cima di Coldai
« Domů
23.8.2019 Komentáře: 0 aneb bez keců

Okruh okolo Cima di Coldai

Detaily túry:

Kde: Alleghe, Okres Belluno, Benátsko, Itálie (zde)

Výchozí bod: Parkoviště Piani di Pezzé (zde)

Nejvyšší bod: Forcella Coldai (2191 m)

Okruh obsahuje vše, co si horal výletník může přát. Krásné výhledy, italská gastronomie, poležení u jezírka, rozmanitý terén… My jsme to původně pojali jako odpočinkový půldenní výletík a půldenní byl, odpočinkový už tolik ne – jednak si rozhodně vezměte pohorky (to jsme nevychytali) a pak sestup korytem řeky taky nebyl úplně pohodička. Ale hodně jsme si to usnadnili výjezdem lanovkou, jinak by to asi byla na dýl 😊

 

Popis cesty:

Od parkoviště se vydejte směrem k chatám na obzoru a po pravé straně níže uvidíte stanici lanovky Col dei Baldi. Lanovka vás vyveze nad krásnou dřevěnou restauraci Rifugio Col dei Baldi a rovnou na vás zapůsobí výhled na Monte Pelmo (na východní straně). Tento výhled vás doprovází až do sedla Coldai. Cesty zde nahoře jsou široké, zepevněné, takřka kočárkové, proto zde potkáte hodně rodin i seniorů (kupodivu lanovka byla úplně prázdná). Prohlédněte si pozůstatky bojových prostředků z války a lehce klesněte (ne na mysli, ale jižně) na takovou náhorní plošinu a odtamtud sledujte rozcestníky na Rifugio Sonino al Coldai. Upřímně, nemůžete netrefit, k té chatě totiž míří opravdu davy. Je to vlastně taková dálnice – Alta Via 1 Dolomiti, takže je i široká (byť šutrovitá) a dobře se na ní předbíhá nebo vyhýbá. Natrefíte na spoustu různě vyšlapaných zkratek, ale pokud půjdete pořád nahoru, zde se opravdu neztratíte. Chata se před vámi otevře až skoro nahoře, první potkáte soukromou část, takovou malou rodinnou chajdu – téct tam řeka, máte pocit, že jste u Sázavy. Nicméně dobře tu vaří, tak se tu určitě zastavte i na kafe 😊

Od chaty je to už jen „pár kroků“ do sedla, kde se vám zlomí výhled na druhou stranu – na Lago di Coldai a vrcholky za Alleghe západním směrem. K jezírku jsou cesty ještě široké a pevné. Jezírko obejděte z pravé strany a u rozcestníku se vydejte mírně vpravo a hlavně dolů. Po chvilce pochopíte, proč je tato cesta značená černým puntíkem. Klesání je opravdu „výživné“: úzká stezka mezi kameny, velké schody, občas je nutné se přidržet ledačehos rukama. Po pár metrech sejdete do strmého šutroviště, které vypadá jako vyschlé koryto potoka – asi funguje hlavně při jarním tání a bouřku bych zde také potkat nechtěla. Někde je cesta vyšlapaná, ale v té změti sutě a kamení vidíte jen kousek, je proto dobré sledovat značení, které je tu naštěstí velmi dobře vidět, výrazné červené puntíky nepřehlédnete. Možná vás napadne, že v korytě se opravdu neztratíte, ale cesta z něj časem odbočí na krásnou lesní pěšinu.

Po této pěšině už lesem dojdete až do části lučinaté – vlastně scházíte po sjezdovce dolů a tady si už cestu najdete taky sami. Upřímně, zastihla nás zde šílená průtrž, tak si z této fáze pamatuju jen kapucu před očima a čvachtající boty (protože na půldenní procházku si neberu pohory, že? :-D). Krásně se vrátíte do výchozího bodu, u chaty Baita Civetta můžete dočepovat výbornou vodu.

Použitá mapa:

Parkoviště: placené, myslím že 3 Eur/den v automatu

Lanovka: tehdy cca 8 Eur/os. jen cesta nahoru

Mezi sjezdovkami kus za parkovištěm jsou turistické přístřešky na picknick 😊

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *