Detaily túry:

Kde: Okres Zell am See, Salcbursko, Rakousko (zde)

Výchozí bod: Parkoviště Schmidt-Zabierow-Hütte (zde), popř. parkoviště u Kneipova chodníku (zde)

Nejvyšší bod: Kdesi na trase (cca 2100 m n. m.)

Popisovaný okruh jsme původně chtěli zvládnout za jeden den. Nicméně jsme přecenili své síly a mapu, a nakonec jsme byli vděční za bivak, který se nám v cestě naskytl. Součástí výletu můžou být i cvičné krátké ferrátky hned vedle chaty, ideální pro všechny silové skupiny. Na vrchol Mitterhornu pak vedou ještě další, obtížnější ferraty, takže v oblasti určitě můžete strávit delší dobu. K chatě je cesta jasná a přehledná, na sestupu se začala trochu ztrácet ve sněhových a suťových polích, ale bivak je pak dobrým orientačním bodem. Ve spodní části směrem k Sankt Martin bei Lofer cesta nebyla udržovaná, takže jsme ji museli hledat trochu v džungli 😊 – nedoporučujeme ji jít s čelovkami.

Popis cesty:

Pokud máte více aut, jedno nechte na parkovišti u Kneipova chodníku a odvezte se na výchozí parkoviště na konci travnatého údolí. Parkoviště už je v kopci, takže je jasné, že začnete rovnou stoupat. Vdechněte vůni všudypřítomné máty a s chutí do toho! V lesní pasáži se střídají traverzy a cik-caky, více či méně prudší, každopádně vás potěší dvě studánky s dobrou vodou po cestě. Kousek za druhou studánkou opustíte hranici lesa a otevře se vám krásný pohled zpět do údolí Loferer Hochtal (nyní je dobře vidět, zřejmě zde býval vojenský areál). Cesta vytrvale a trochu únavně stoupá mezi loukami a kameny až k rozcestí, od kterého je chata na dosah.

Nemilým překvapením byla absence vody na chatě (chtěli jsme dočepovat), ale WC mísy s dírou do skály jsou i tak bomba :-D A rozhodně největším zážitkem bylo setkání s opravdickým tibetským šerpou, který nám servíroval Gulaschsuppe 😊 Hned vedle chaty (JV směrem) je skála s cvičnými ferrátkami – k nim se uhne z cesty sestupem do údolíčka. Je to hezká zábava na hodnou chvíli, včetně blbnutí na lanovém mostě.. Po výlezu se vydejte skrz kleč zpět na cestu Schärdinger Steig.

Zpočátku si zvesela vykračujete, držíte výšku, až se ocitnete v úzkém zářezu, který cesta traverzuje na druhou stranu a najednou se vám opticky ztratí v šutrech a vy tak nevíte, co vás čeká. Ale to nevadí, jděte zářezem dál, červené tečky se postupně odkrývají a odhalují, že vás čeká krpálek přímo po spádnici. Je to sice jen 70 výškových metrů, ale po celém dni už je to akorát tak dost.. Nahoře vás odmění úžasný výhled do dáli. Jestli se vám zdá, že nevidíte cestu dál, tak to se vám nezdá – je to proto, že klesá hodně zprudka dolů po šutrech.. Občas musíte po čtyřech, takže to, co na mapě vypadá jako kousíček, lezete pomalu a opatrně skoro metr po metru. Po tomto vyčerpávajícím úseku se doklopýtáte do Ludwig-Rieger bivaku, odkud je krásný výhled na údolí a všude kolem vás se pasou ovce 😊 Bivak je nový a skvěle zařízený – matrace a deky v pořádku, k dispozici jsou kamínka, nádobí a nějaké základní životní potřeby (alkohol, svíčky, zápalky, polívka z pytlíku) a kasička. Něco z toho využíváme, na oplátku i něco necháváme, roztopíme si na kamnech vodu ze sněhu a poměrně brzy s velkou vděčností odpadneme..

Pokud jste to zvládli dřív a chcete jít ještě dolů, tak počítejte s několika hodinami chůze. Pokračujte dále přímo dolů po značkách, po chvíli se opět vnoříte do lesa. Ten je až kouzelný, občas pralesovitý, opravdu hezká zelená oáza. Dokonce jsme narazili i na slabší pramen vody. Opravdu jsme byli vděční za to, že tu nejdeme potmě, protože pěšinka mezi šutry by byla v noci špatně zřetelná, značky jsou slabě vidět na stromech nebo kamenech a ve spodních pasážích se nám ztratily úplně. Cesta místy vedla oklikou kvůli spadaným stromům a v jednu chvíli jsme museli vybloudit díky mobilu a gps. Krom toho je to fakt pruďák, přímo po spádnici dolů skoro celých 800 výškových metrů. Uff.. Při výlezu z lesa se napojíte na širší pohodlnou cestu. Na slunečném rozcestí se můžete rozhodnout pro spojku Salzburger Steig přes sedlo Wechsel přímo k parkovišti, ale evidentně to není jednoduchá zkratka, když trvá déle a nám se do kopce už prostě nechce. Pokračujeme přes Maria Kirchental, kde konečně dočepujeme vodu a podíváme se na místní kostel. Pod nejspodnějším parkovištěm dojdeme po zpevněné cestě směrem k okraji obce Sankt Martin bei Lofer, kde se připojíme na cyklostezku. Cestou využíváme samoobslužnou prodejnu sýrů a na konci všichni smočíme nohy v Kneipově chodníku. Řidiči ještě jedou pro auta na horní parkoviště, upřímně si neumím představit tam ještě dojít.. Teď už jen natáhnout nohy u grilu :-)

Čas túry: 1. den cca 12 hod., 2. den cca 4,5 hod.

Doplňující informace:

Použitá mapa:

Parkoviště v údolí: prašné, šutrovité, ale zdarma; z Loferu je cedule Zákaz vjezdu – vjezd povolen pouze pro návštěvníky chaty Schmidt-Zabierow-Hütte, takže nejen kvůli tomu doporučujeme chatu navštívit a dát si výbornou polévku (klasické rakouské ceny, gulášovka cca 5 Euro)

Parkoviště u Kneipova chodníku: na konci Loferu zdarma, je to kouzelné místo pro svačinu a osvěžení nohou, s chutnou pitnou vodou a otevřeným čistým WC

V okolí doporučujeme návštěvu údolí Vorderkaser, jsou zde jezírka jako přírodní koupaliště u řeky. Zajeďte trochu dál než k prvnímu jezírku, je zde hodně laviček a několik ohnišť na grilování (cca zde).