Detaily túry:

Kde: Gruppo del Cristalo, Dolomiti, Itálie (mapa zde)

Výchozí a cílový bod: Parkoviště na silnici mezi Misurinou a Cortinou d’Ampezzo – cca 2000 m n. m.

Nejvyšší bod výletu: Rifugio Lorenzi – 2932 m n. m.

 

VHT v kombinaci s ferratami. Doporučujeme výlet podniknout v opačném směru než jsme ho šli my – vzhledem k času i počasí v horách. Ferrata sama o sobě je skvělá na výhledy, ale je dost dlouhá a vhodná pro začátečníky, protože ferratu připomíná jen v málo úsecích. Je to prima túra – přes svoji nadmořskou výšku v suchu a teple :-)

 

 

Popis trasy:

Výchozím místem pro výšlap je parkoviště u jakéhosi hotelu někde po cestě mezi Misurinou a Cortinou d’Ampezzo. Odtud se stoupá po klikatící se pěšině mezi loukami, podél řeky, která si strmě hloubí koryto ve svahu. Časem dojdeme pod lanovku, která vede do našeho cíle – Rifugio Lorenzi. Z nedostatku zkušeností a přemíry opatrnosti volíme cestu ferratou nahoru, takže lanovku necháváme lanovkou a vydáme se klesat do dlooouhého údolí, abychom pak zase strmě stoupali nahoru. Cesta je po vydatných bouřích posledních dní dost rozbitá a vymletá, musíme ji občas hledat a rozbořená místa obcházet, polovinu cesty strávíme v potůčcích.

K samotné ferratě, která je už dost na kopci, se dostáváme poměrně pozdě (kolem poledne) na to, že se začínají objevovat první mráčky (zatím bílé). Do toho nás odrazují protijdoucí, že je to prý ještě daaaleko.. Nicméně jsme za polovinou cesty a tak pokračujeme.

Ferrata je značená A/B, což odpovídá – převážně je to cesta po úbočích skal, která je zajištěna lany. Opravdu ferratových úseků je zde málo, ale rozhodně nenabádáme k neopatrnosti – v některých místech je více než dobré se zacvaknout a někde by člověk čekal i víc jištění, které není. Cesta míjí několik rozbořených vojenských staveb i jeden prohnilý bivak, který jsem si uložila v hlavě jako nouzový bod, kdyby se ty mraky, které se začaly prohánět kolem nás, rozhodly pršet. V nejnáročnější pasáži – strmé suťovisko – ale lana dost chybí, proto kloužeme stylem 2 kroky nahoru, krok dolů.. Plazíme se téměř po čtyřech, až dosáhneme na 1. pomocná lana.

Na konci je ferrata ferratovější a je moc fajn, visutý můstek přes propast je taky zážitek.. Bohužel nemáme čas ani energii na to, abychom si odbočili na další krátké ferrátky, co tu jsou, k lanovce přicházíme 3 minuty po skončení provozu – nicméně kabinky ještě dojíždí a strojvůdci se nás přes původní odmítání zželelo a vytelefonoval nám cestu dolů. Jinak bychom museli buď přespat na chatě nebo sklesat velmi strmým suťovým polem, na což už jsem neměla energii.

Od lanovky už stačí jen “seběhnout” kopeček k parkovišti, tady nás odměnila trojitá duha, která se objevila v lehkém letním deštíku.

Čas túry: cca 10 hodin

 

Doplňující informace:

Použitá mapa: Cadore-Cortina Dolomiti di Sesto od Tabacco, koupená v Misurině, cenu už si napamatuju (myslím, že 8E)

Parkoviště: U silnice, viz mapa počátečního bodu, tehdy neplacené

Lanovka: tenkrát myslím, že 10 Eur/os., nyní nemůžu najít