Detaily túry:

Kudy kam: Fossbergom, Lom, Norsko (mapa zde)

Výchozí a cílový bod: Spiterstulen (1100 m n. m.)

Nejvyšší bod výletu – Galdhoppigen (2469 m n. m.)

 

Jedná se čistě o VHT, po značených cestách, ale z větší části po šutrech, suti a sněhových polích. Cesta je značena červeným “T” nebo “mužiky” – proto se to nesmějí stavět další :-) Hora je sice “nízká”, ale podmínky jsou horší než na evropských 2-3tisícovkách.

Popis trasy:

Túru začínáme u chaty a kempu Spiterstulen. Chata je umístěna hluboko v údolí, na úplném konci světa a v centru pohoří Jotunheimen (domova obrů :-). Odsud stoupáte po jasně značené cestě mezi potůčky, občas v potůčkách, po skále i trávě. Pokud jste se u chaty oblékali, protože Vám byla zima, zde budete sundávat vrstvy. Jste v západní stěně, takže když svítí sluníčko, bude Vám při stoupání pěkně teplo. Ovšem neprofukavou vrstvu nesundávejte, ta se zde hodí vždy. Počasí je totiž těžce střídavé.

Čím jste výše, tím méně potkáváte zeleně a objevují se sněhová pole, o cca 1000 m níže než třeba ve švýcarských Alpách v tomto období. Za chvíli se ocitáte jen mezi šutry a říkáte si, že jestli támhle to je vrchol, tak to byl pohodový výlet. Jenže ejhle – když se doplazíte na jeden šutrový vrchol, v dáli (pro nás v mlze) vidíte další, už pocukrovaný.. A když se doplazíte i na ten, v dáli uvidíte ještě jeden, kompletně pod sněhem a to už bude ten pravý.. To oddalování dokáže zničit morálku, ale nenechme se :-) Krom malých klesání do sedýlek mezi těmi předvrcholy jde cesta stále do kopce, moc výšky neztratíte.. Na posledních úsecích už šlapete regulérně na okraji ledovce ve sněhu, ale není důvod k obavám – cesta vede měkkým sněhem a mezi kameny, pozor na uklouznutí (hůlky se občas hodí), ale jinak to není nebezpečné. Spíš deprimující, zvlášť když jste se během několika hodin posunuli do našeho ledna a šlapete v poctivé sněhové vánici.

Nahoře se nachází “chata”, která je ale otevřená jen tehdy, když tam vystoupá horský vůdce s tlupou od ledovce (mimochodem nápisy v češtině zde hlásají, že na ledovec se smí pouze s potřebným vybavením a s průvodcem), takže když vychytáte čas, můžete se zde “ohřát”.. Oproti venkovnímu mrazu je zde příjemných asi 10°C :-)

Cesta dolů jde mnohem rychleji a veseleji, bohužel stejnou cestou, jako jste přišli. Někteří borci to celé dávají za dopoledne, nám to trvalo dobrých 8 hodin (4,5 hodiny na vrchol).

 

Doplňující info:

Použitá mapa: žádná, cesta prostě vede nahoru a dolů, je jasně zřetelná a občas potkáte i pár lidí

Vjezd ke Spiterstulenu: 20 nebo 50 NOK (omlouvám se, paměť už mi neslouží jako za mlada), platí se v hlavní chatě na recepci.

Na recepci si můžete koupit i žeton do sprchy, myslím, že za 30 NOK. Není úplně horká, ale lepší něco než nic a zvlášť po té túře je i studená sprcha projevem ohleduplnosti k okolí.

Kemp funguje do vzádlenosti 1 km od chaty, očekává se, že rozbijete ležení a přijdete zaplatit.. Jinak si v Norsku samozřejmě ustelte kde chcete, třeba o 300 m dále :-)