Domů Karwendel
« Domů »
7.7.2012 Komentáře: 0 aneb bez keců

Karwendel

Detaily túry:

Kudy kam: Innsbruck, Rakousko (mapa zde)

Výchozí a cílový bod výletu: Stanice lanovky Nordkettenbahn Hungerburg (868 m n. m.)

Výchozí a cílový bod pochodu: Horní stanice lanovky Nordekettenbahn Hafelekar (2269 m n. m.)

Nejvyšší bod výletu: Horní stanice lanovky, popř. vrchol Hafelekarspitze (2334 m n.m.)

VHT značené cesty, některé označené vyšším stupněm obtížnosti vzhledem k terénu (sutě a úzké římsy na skalách), převážně však krásně zelená Alpská zahrádka. Cesta se dá pro zdatnější zvládnout za 1 dloouhý den.

Karwendel Karwendel_H

 

Popis treku:

1. den – Dolní stanice lanovky – chata Pfeishütte (1922 m n.m.)

Auto necháváme na parkovišti u Intersparu, kde si nakupujeme nějaký proviant. Původně jsme s výletem do hor ani nepočítali, protože lilo jako z konve. Dopoledne jsme probrouzdali v Innsbrucku a když jsme už vážně nevěděli, co dál (protože slečna v infocentru nám hlásila déšť na další 3 dny), najednou oblaka prozářily paprsky, sluníčko nás pozvalo k sobě blíž a tak bylo vymalováno :-) Tedy jasno :-) I na obloze..

Cestu si zkracujeme lanovkou, přeci jen je skoro poledne a dnes chceme dojít k chatě Pfeishütte. Nemusíte jezdit lanovkou až úplně nahoru, stačí do mezistanice Seegrube (1905 m n. m.) a odtamtud si můžete dát aspoň trošku kopečku :-)

Z horní stanice lanovky je to už jen pár kroků na vrchol, který byl ale v mracích (najednou zase…) a protože foukal velmi silný vítr a nevěděli jsme, co nás čeká (podle mapy tečkovaná, čili těžší cesta), šli jsme dál s tím, že vrchol vyběhneme při návratu.. Btw. chodí tam lidi v žabkách :-D

Naše cesta byl pevný turistický chodník traverzující hlavní hřeben (tzv. Goetheweg), chvíli z jihu s výhledem na Innsbruck a italské Alpy a pak se přes sedlo přehoupne na severní stranu s výhledem na Karwendel. Zřejmě i kvůli poryvům větru jsou skoro po celé délce na severní straně natažena lana, kterých se můžete přidržovat. Ještě pár sedélek a změn stran, jdete kolem oveček po zelené travičce, ale i po úbočích skal a suťových polích, možná překročíte i 1-2 sněhová pole :-) Náhle se ocitnete na okraji zeleného údolí, do kterého sklesáte (po cestě 219) a ani nevíte, které barevné kvítky máte fotit dřív.. Tam se nachází už chata Pfeishütte, útulná, čisťounká, s velmi příjemným personálem a jejich pejskem :-) Překvapuje nás, jak to byl rychlý a snadný výlet..

Čas čisté chůze: necelé 3 hodiny

 

2. den – Pfeishütte (1922 m n.m.) – Dolní stanice lanovky

Od chaty sklesáme do údolí po cestě 221 – je to jediná cesta, jezdí po ní i auta, takže se jde velmi dobře. Malebné údolí je takové větší Krakonošovo, podél říčky Gleirschbach. Je to krásná procházka, ale žel z ní musíme odbočit, jinak dojdeme na druhou stranu hor :-) Zde máme trochu problém s orientací, na scestí nás svedla široká cesta, která se stačí směrem, kam chceme jít, je však potřeba se držet potoka a tam by někde snad mělo být rozcestí. Ovšem nutno uznat, že v těchto končinách rakušané značení trochu zanedbali, cesty jsou značeny jen červenou čárkou na kamenech a na rozcestích ani nejsou čísla cest. Ale budiž, shodou šťastných náhod a zafungování orientačního smyslu se vracíme na námi plánovanou odbočku (na mapě 216) a začínáme stoupat. Nejdřív podél potůčku Angerbach mezi kameny a vysokou trávou. Za celou dobu jsme nepotkali žádného turistu a v tomto koutě je navíc tak ticho, jako kdyby na světě byl jenom potůček, tráva a naše svačina :-) Cesta pokračuje po zelených loukách a lesem a stále stoupá přes rozvodněné potoky. Pod posledním stoupákem se rozdvojí, obě cesty jsou značeny tečkovaně a tak je to prašť jako uhoď :-) Dostáváme se do mlhy a do území skal, sutě a sněhových ploten (které naštěstí překračovat nemusíme). Cesta přejde z trávy přímo do suti, která velmi nepříjemně klouže, jde se přímo proti svahu. Miluju turistické hůlky! Najednou to vypadá, jako kdyby se cesta vytratila do nikam. Ale když se přiblížíme, žasneme. Cesta je vytesaná do úbočí skály jako kdyby ji tam kutali permoníci. Doporučujeme se nasvačit ještě pod sutí, protože to sice vypadá, že je to jen kousíček na hřeben, ale ty stezky ve skalách jsou nekonečné a není tady moc prostoru pro svačinu, snadno vás zde může přepadnout vyčerpání. Nechápeme, proč tady nejsou lana,protože TADY by se opravdu hodila – chvilkami jsme rádi, že je pod námi jen mlha a nevidíme ten sráz. Stezka vás přivede rovnou k vrchní stanici lanovky, pod Hafelekarspitze. Můžete na ni vyběhnout, my už jsme neměli energii a navíc bylo opět kompletně zataženo. Rádi jsme se nejbližší lanovkou vrátili dolů.

Čas pochodu: 6 hod.

 

Doplňující informace:

Použitá mapa: Freytag a Berndt, WK 322, v Innsbrucku v infocentru myslím že 8 Eur

Pfeishütte: cenu se dozvíte na stránkách www.pfeishuette.at, jako noví členové Alpenvereinu jsme měli poukaz.. chata byla poloprázdná, měli jsme k dispozici pro sebe třílůžkový pokoj. Na chatě studená sprcha, všude čisto, dobře vaří. Terasa s obsluhou, jsou milí :-) K večeři byl Schnitzel za 10 Eur, ale mega!

Lanovka: zpáteční jízdenka Hungerburg – Hafelekar 25 Eur/os., na stránkách mají inzerované i kombinované tickety na mezistanice (např. vyjedeš až nahoru, sjedeš z mezistanice), s parkovným u lanovky zadarmo

Pro nelanovkáře je k dispozici parkoviště u Sparu, kde nám auto vydrželo 2 dny bez újmy na zdraví :)

Autem dostupné je blízké jezero Achensee (zde) – sice trochu snobárna a parkování za dražší peníz, ale jezero samotné je čisté a velmi osvěžující, procházka kolem něj příjemná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *