Domů Túra ve stínu Matterhornu
« Domů »
7.8.2014 Komentáře: 0 aneb bez keců

Túra ve stínu Matterhornu

Detaily túry:

Kdepak: Zermatt, Walliské Alpy, Švýcarsko (mapa zde)

Výchozí bod: Täsch (cca 1450 m n. m.)

Cílový bod: Zermatt (cca 1600 m n. m.)

Nejvyšší bod výletu – chata Gandegghütte (3030 m n.m.)

 

Jedná se čistě o VHT, po značených cestách nebo po sjezdovce, v nejvyšších polohách po sněhových polích, kde se hodí hůlky. Túru na těžko zvládnou velmi trénovaní jedinci za 1,5 dne, pro méně odolné a požitkáře doporučujeme pohodové 2 dny (1/2 dne + 1 den + 1/2 dne). My jsme vyráželi ve 13 hod. prvního dne a vraceli se rychlostí asi 20 km/hod. v 18 hodin druhého dne :-))

matterhorn_m matterhorn_m1 matterhorn_h

Popis trasy:

Túru začínáme v Täschi, kde necháváme auto na odstavném parkovišti, kterých je tu opravdu hodně. Zaparkujeme u benzínky, s paní se domluvíme flexibilně na 1-2 dny, necháváme jí 1 klíč k autu, balíme si bágly a vyrážíme. Do Zermattu je to asi 5 km, ale už po 1 km odpočíváme na lavičce. S jogurtem na posilněnou. Závidíme těm, kteří kolem nás jedou vláčkem, a rozhodujeme se, že si v rámci zážitku dáme zpáteční jízdu. Cestou do Zermattu si na batohy docela zvykáme a tak je nesundáváme ani v obchodě u vlakového nádraží, kde si kupujeme švýcarské čokolády za babku.. Fakt, za Frank! Proplétáme se hlučným, smradlavým a přeplněným Zermattem, zkoumáme cenovky na outdoorovém vybavení a hledáme klidné místo, kde si dát housky před tím, než začneme opravdu stoupat. Sedneme si až na konci města kousíček u lanovky na Furi. Cestou k Furi potkáváme ještě hodně lidí, je to turistická magistrála. Bohužel to tak podle toho vypadá – hluk, špína, kopřivy..

Kousek za Furi má být podle mapy místo, kde se dá udělat ohýnek a posedět, tak tam zamíříme, abychom se utábořili. Je ale ještě docela brzy a navíc jsme dost blízko civilizace, tak se rozhodneme ještě trochu nastoupat a udělat si jídlo prostě někde, kde si postavíme stan. Stoupáme po sjezdovce směrem k Furggu. Po cestě jsme svědky záchranné akce vrtulníkem a fotíme sviště. Po chvíli už ale fakt neujdeme ani krok, tak ujdeme už jen pár kroků k vhodnému místu na okraji sjezdovky pod svahem, kde se chystáme postavit stan. Na vyhřáté skále vaříme primitivní rizoto, luxusní večeře v cca 2000 m n.m. :-) Začíná se ale dost ochlazovat, tak si troufneme postavit stan, i když je ještě dost světlo a riskujeme, že nás u toho uvidí horští pracovníci z vrtulníku nebo lanovky. Ani vlastně nevíme, jestli se to nesmí, zakázaný to nebylo a na obálce tur. map taky spěj ve stanu (:-D).. Spí se nám krásně na měkké travičce, ale v noci bude cca 5°C, tak nám chvilkami táhne na záda od země, jinak je to paráda a ráno se nám vůbec nechce vstávat ani na budíka.

Ale musíme, už je dávno světlo a kousek od nás jezdí pracovníci lanovek nahoru a dolů. Uvaříme si snídani, sbalíme stan, ztratíme jednu stanovou tyčku (asi hodinu ji neúspěšně hledáme) a pokračujeme výše směrem Trockener Steg. Jsme fyzicky i psychicky odpočatí, baťohy se staly naší součástí a tak pomalu, ale jistě stoupáme a s námi stoupá i sluníčko, takže nebýt větříku, jdeme v tričkách.. Skrz zelené louky se probíjíme k výškám, kde už tráva neroste a kytičky nám vystřídají kamenná a sněhová pole. Na výrazně žluté chatě Gandegghütte se dá krásně nasvačit na lavičce na slunečné straně, s výhledem na okolní zasněžené hory a ledovec pod námi. Sedíte v 3000 m n. m. v kraťasech a se sušenkou a usmíváte se na svět, protože co víc si člověk může přát :-)

Odsud vede hlavní zdejší magistrála směrem k Matterhornu – je to tzv. Gletscherweg, anebo ledovcová cesta, na které je několikero zastávek s kecičkama o tom, co je to ledovec, jak vzniká, jak ubývá, jak se má tenhle konkrétní ledovec atd. atd… Tahle cesta je procházka růžovou zahradou, protože neabsolvujete žádná ohromná převýšení a přenížení, vpodstatě je to taková podhřebenová hřebenovka a ještě k tomu směrem dolů :-) Celou cestu koukáte na Matterhorn, který tedy nám se schoval už definitivně za mračna. První trávu potkáte až na konci této cesty, u jezera Schwarzesee, jinak můžete obdivovat modrost jezírek kontrastující s barevnými kameny a sněhem.. U Schwarzsee potkáte nejvíc lidí z celé trasy, protože sem vede pohodlná lanovka z Zermattu. Dolů do města vedou dvě trasy – jedna přímo pod lanovkou a druhá oklikou SZ směrem. Rozhodujeme se pro okliku, ačkoli ukazatele hlásí o něco delší čas sestupu, ale nám je jasné, že to bude pohodlnější cesta a tak pro nás i rychlejší a hlavně ušetří moje namáhaná kolena.. Cesta se vyplatila, doporučujeme – krom nádherných luk, na které jsem celou dobu čekala, se dostáváte do místa zelených minikopečků, zakrslých jehličnanů a pokroucených klečí, jako byste se na pár minut ocitli v jiné zemi.

Cesta se pak stočí SV směrem a vede podél asfaltky údolím řeky Zmuttbach. My volíme asfaltku kvůli nohám, nemáme už sílu překračovat kořeny a kleče a klesat a stoupat po hliněných schodech, navíc nás trošku tlačí čas vzhledem k půjčovně aut.. V nižších polohách začíná přibývat lidí, napojují se zde cesty od lanovek a dostáváme se zpátky na magistrálu, na které jsme začali. Opět se propleťte směsí lidí, zvuků a pachů k vlakovému nádraží, nasedněte na Gletscherexpress, na 5 min. si sedněte a jste v Täschi :-)

 

Doplňující info:

Použitá mapa: Kompass: WK 117 Zermatt-Saas Fee 1:50 000

Parkovné v Täschi: 10 Eur/noc

Doporučujeme kemp ve Vispu – cenově přijatelný (na Švýcarsko), teplá voda, rovná plocha, příjemní lidé

A taky doporučujeme dávat si pozor na bermudské trojúhelníky v Alpách.. Kdo se bojí, nesmí do lesa.. A kdo ztratí tyčku od stanu, musí dolů :-(

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *